• Výroba
• Umístění

• Alexander Veliký byl první,  který informoval o sladké šťávě z cukrové třtiny používané v Indii.
• 6000 př.n.l. se dostala cukrová třtina z východní Asie do Indie a Persie. Když se cukrová třtina rozšířila ze severní Afriky na Kypr a Sicílii, byli to Peršané, kteří vyvinuli technologii na rafinaci cukrového sirupu.   
• V roce 1493 nechává Kryštof Kolumbus vysadit při své druhé výzkumné výpravě cukrovou třtinu na Hispaniole. Španělé přivezli cukrovou třtinu z Kanárských ostrovů na Hispanolu (ostrovy Velkých Antil, Dominikánská republika a Haiti), zřídili zde první cukrovar a lodí dopravili sladké zboží do Evropy.
• První státem podporovaný pokus získat z cukrové řepy cukr, se uskutečnil v roce 1810.  V roce 1843 se dostal na trh první  "Vídeňský kostkový cukr".  Vynález řiditele cukrovaru Jakuba Kryštofa Rady z podnětu jeho ženy.
• Asi od roku 1950 se cukr začal vyrábět průmyslově, přičemž se výrobní technika průběžně vylepšovala.  
• V roce 1988 byla založena společnost AGRANA Beteiligungs-AG. Od této doby se vysoce kvalitní druhy cukru vyvíjejí a navrhují na rozličné  možností použití.
• Ze značky „Natürlich Zucker (Přírodní cukr)“ se stává v roce 1994 „Wiener Zucker (Vídeňský cukr)" – značka, která je až do dnešních dnů součástí rakouské moučníkové kultury. 

V naších stupních zeměpisné šířky se po mnoha pokusech a přesvědčování u dvora prosadila cukrová řepa. Při svých pokusech s různými rostlinnými šťávami, objevil berlínský přírodovědec Andreas Sigismund Marggraf (1709-1782) víceméně náhodou krmnou řepu jako „cukrovou rostlinu“ – to bylo roku1747.

Teprve Marggrafův žák Franz Carl Achard (1753-1821) vypěstoval dlouholetými šlechtitelskými a výrobními pokusy kmenovou matku všech cukrovek, „bílou slezskou řepu“. Svými „výnosnými“ argumenty dokázal přesvědčit krále Friedricha Wilhelma III. (1770-1840), takže roku 1799 se započalo s pěstováním cukrové řepy.  Již po prvním vyrobeném množství cukru v množství 800 kg poděkoval král prémii, kterou Achard investoval do výstavby cukrovaru v slezském městě Cunern.  Byl to první cukrovar na světě. Také na dnešním rakouském území byly známy aktivity Franze Carla Acharda. První cukrovar otevřel Johann Ries, který se učil u Acharda, a to v roce 1803 v St. Pöltenu. O tři roky později se musela ale z důvodů napoleonských válech zastavit jeho výroba.

Po prohraných bitvách roku 1809  ztratilo Rakousko mírovou smlouvou ze Schönbrunnu také veškeré jadranské pobřežní území a tím také Fiume a Terst, kde se nacházely cukrovary na zpracování cukrové třtiny. Z toho vzniklý nedostatek cukru oživil jednak již za Marie Terezie vyzkoušenou výrobu javorového sirupu a jednak byl proveden státem podporovaný pokus pod vedením rakouského lékaře a profesora chemie Johanna Jassnügera  na c.k. Tereziánské rytířské akademii získat z řepy cukr, který ovšem nebyl úspěšný. Úspěšný byl penzionovaný ředitel báňského dvorního úřadu Johann Christian Waykarth, který roku 1810 v Inzersdorfu am Wienerberg  založil za smluvní peníze cukrovar a zdokonalil Achardovu metodu. V této době vznikaly v c.k. monarchii průběžně malé a větší cukrovary, mnohé – často  také z důvodu špatné kvality cukru – opět zanikly.   Z důvodu Napoleonem nařízeného kontinentálního zákazu a malé výměry pro pěstování cukrové řepy se opět sáhlo zpět na cukrovou třtinu, protože byla cenově jen nepatrně dražší než řepný cukr.

V roce 1843 zkonstruoval ředitel cukrovar v moravských Dačicích Jakub Kryštof Rad na popud své ženy Juliány jednoduchý stroj, kterým se mohl lisovat krystalový cukr na kostky. Privilegium na výrobu kostkového cukru, které za to obdržel, postoupil svému zaměstnavateli    Franzi von Grebnerovi,  který uvedl v roce 1845 ve Vídni na trh „Wiener Theezucker (Vídeňský čajový cukr)“, který se stal známým po celé Evropě.

Teprve od roku 1849 se opět rozvinulo pěstování cukrové řepy.   Když František I. v roce 1851 osvobodil výrobce cukru od daně z příjmu, mohli si také občané opět dovolit řepný cukr. Zřízení cukrovaru v Leopoldsdorfu se uskutečnilo v letech 1901|02 jako cukrovar na cukrovou třtinu. V roce 1925 byla továrna přebudována na cukrovar na bílý cukr.  Založení cukrovaru v Tullnu bylo v roce 1937.

Dějiny cukrovaru jsou úzce spjaty s dějinami velkostatku Hrušovany nad. Jev. a hlavně jejich šlechtickými majiteli. Po smrti vlastníka Michala Heřmana z Althanu roku 1797 zdědila zadlužené panství dcera Maxmiliána, ta se provdala za hraběte Dominika z Hardeggu. Jejich dcera hraběnka Anna se provdala za úředníka Kammela. Spolu potom založili roku 1848 cukrovar Hrušovany nad Jev. Jejich dcera Emanuela s manželem hrabětem Khuenem-Bellassim uvedli cukrovar do provozu roku 1851. Tito byli m.j. také mecenáši Alfonse Muchy, jemuž platili studia v Mnichově a Paříži, kde se stal největším secesním malířem. Stýkali se také s historikem umění Dr. Maxem Dvořákem, který často pobýval na Emině zámku.

Cukrovar Hrušovany nad. Jev. měl  při uvedení do provozu denní kapacitu 30 tun cukrovky, zaměstnával 40 pracovníků a v kampani 300 pracovníků. Další dědic byl syn Emanuely Dr. Karel Khuen-Bellassi. Členové jeho rodiny vedli cukrovar ve vlastní režii. Později byla zvýšena kapacita na 250 t za den. Další přelom znamenala stavba železnice přes Hrušovany v r. 1870. V r. 1889 pronajal Dr. K. Khuen-Bellassi cukrovar firmě Kürchner-Bachler a Co. Kapacita byla zvýšena na 500 t za den. Výroba kostek byla zahájena v roce 1904.

Další vývoj byl příznivě ovlivněn vznikem akciové společnosti mezi firmou Kürchner-Bachler a Co., hrabětem Khuen-Bellassim a Vídeňskou baronkou v roce 1911. Akciová společnost měla název „Moravský cukerní průmysl a. s., cukrovar Hrušovany nad Jev.“. Předsedou správní rady byl zvolen hrabě Dr. K. Khuen-Bellassi.

V roce 1919 zakoupila všechny akcie Středomoravská cukrovarská a zemědělská společnost. V roce 1933 zůstal ze spojených cukrovarů v provozu pouze cukrovar Hrušovany nad Jevišovkou. V roce 1935 se majitelem cukrovaru stal významný český cukrovarník ing. Václav Sázavský. Cukrovar vedl do roku 1938. Byl vězněn za protinacistickou činnost v r. 1938, potom perzekuován a vězněn v roce 1950 – 1953. V roce 1969 plně rehabilitován. Zemřel roku 1974.

V červenci 1948 byl vyhláškou zřízen národní podnik Cukrovar a rafinerie cukru Hrušovany nad Jevišovkou. K 1. 1. 1951 vytvořeny Jihomoravské cukrovary se sídlem v Břeclavi, které zahrnovaly cukrovary Břeclav + Židlochovice a Hrušovany n. Jev. + Pohořelice. Toto seskupení bylo zrušeno k 1. 1. 1953. Následně byly vytvořeny opět samostatné národní podniky nad nimiž byl zřízen kontrolní orgán „Východomoravský cukrovarnický trust“ se sídlem v Brně. Tomuto  trustu podléhaly národní podniky: Břeclav, Hrušovany nad. Jev., Pohořelice, Židlochovice, Slavkov, Vyškov, Uh. Hradiště, Kelčany, Hodonín.

V rámci Jihomoravských cukrovarů byl postaven v letech 1968 – 1970 nový cukrovar Hrušovany nad Jevišovkou na kapacitu 4000 t řepy/den. Cukrovar postavil polský dodavatel. K 1. 5. 1992 založena akciová společnost Cukrovar Hrušovany nad Jevišovkou, a. s. V roce 1994 do společnosti vstoupil zahraniční kapitál - Agrana International, AG – Vídeň. V roce 1995 bylo provedeno navýšení základního jmění a z tohoto vkladu bylo postaveno silo na cukr o kapacitě 20 000 t. V r. 1996 se začalo s rozsáhlými investicemi v technologii.

V roce 1869 se slezští rolníci na schůzi řepařů v Jaktaři rozhodli založit cukrovar. Byl zvolen tříčlenný výbor, který vedl veškeré práce při výstavbě. Základní kámen Vávrovického cukrovaru byl položen r. 1869. První kampaň byla zahájena 8. 1. 1870 z řepy sklizené v roce 1869, během ni bylo zpracováno 7616 t cukrovky. V roce 1905 byla požárem zničena surovárna. Po první světové válce se značně investovalo do technologie, ale během 2. světové války byla opět značná část zařízení zničena.

Při opravách válkou zničených zařízení bylo jasné, že cukrovar dožívá, a také bylo nutné zvýšit jeho kapacitu, neboť ze 13 cukrovarů postavených před 1. světovou válkou ve Slezsku zůstal jen jeden v Opavě-Vávrovicích. Proto v roce 1949 začaly stavební práce na novém cukrovaru. První kampaň v novém cukrovaru byla zahájena roku 1953 s kapacitní normou zpracování 1000 t cukrovky/den. Cukrovar se stal součástí národního podniku Slezské cukrovary. Postupně procházel různými reorganizačními změnami a byl dále rekonstruován.V roce 1989 byl jedním z devíti závodů Severomoravských cukrovarů s. p. a zpracovával 2050 t cukrovky/den.

V roce 1992 byla založena a. s. 1. Slezská. V tomto období byla provedena rekonstrukce difuze a dalších zařízení na vyšší kapacitu. V listopadu 1998, kdy cukrovar získala rakouská společnost Agrana, bylo zpracování cukrovky cca 3000 t za den.

Na valné hromadě  a. s. v r. 1999 byl odsouhlasen projekt sloučení s Cukrovarem Hrušovany nad Jevišovkou, a. s., a  s Cukrovarem Uničov, a. s. Od 1. 1. 2001 vystupují tyto cukrovary pod společným názvem Moravskoslezské cukrovary a. s.

V roce 1999 bylo navýšeno základní jmění, Agrana International vlastní cca 95 % akcií. Na VH dne 30. 6. schválen projekt sloučení Cukrovaru Hrušovany nad Jevišovkou, a. s., s Cukrovarem Uničov, a. s., a 1. Slezskou, a. s., Opava. Ve stejném roce se na trh uvádí nová značka „Korunní cukr“. Dne 1. 1. 2000 vznikla nová sloučená společnost Cukrovar Hrušovany nad Jevišovkou, a. s., se závody Uničov a Opava. V roce 2001 se společnost přejmenovává na Moravskoslezské cukrovary, a. s. s odštěpnými závody  Opava a Uničov.